|
Ventus 2 Cx De luxe z produkce firmy Topmodel cz o rozpětí 4,5 m |
|
Větroně to jsou orchideje našich modelářských letišť. Samozřejmě , že myslím modely větroňů maket dle skutečných předloh od rozpětí alespoň nad tři metry. Než jsem před lety začal s vrtulníky, tak větroně zbožňoval a hodně intenzivně létal jak v termice, tak na svazích, kterých je zde v podkrkonoší mnoho k dispozici. Taktéž mne k tomuto odvětví váže i určitá nostalgie, neboť jsem létal na skutečných větroních v aeroklubu Jičín. V současné době se občas jdu svézt na padáku a to jak do termiky, tak v podvečerním klidu na motorovém padáku. Na počátku roku 2009 jsem se ještě s kolegou Lubomírem Grohem rozhodli, že si pořídíme nějaký větroň v polo maketovém provedení s rozpětím křídel alespoň nad 4 m. Po intenzivním hledání na webu a konzultacích co by bylo pro nás asi nejoptimálnější padla volba na firmu Topmodel cz as jejich produkt Ventus 2CX de-luxe o rozpětí 4,5 m. Jedná se o větroň v polomaketovém provedení , který je celý laminátový krom křídel které jsou zhotoveny z polystyrenového jádra potaženého dýhou vyztužené sklem, uhlíkem a následně potažené folií Oracover. Abychom nekupovali zajíce v pytli, neboť na obrázcích prezentovaných na webu, vždy vše vypadá nádherně a někdy se stane, že realita je trochu jiná, tak jsem se domluvili s firmou Topmodel cz a jeli se na modely osobně podívat a prokonzultovat vše s výrobcem. Po telefonické domluvě jsme vyrazili směr Brno. V e firmě Topmodel cz nás s úsměvem přivítali a ochotně nás zavedli do výrobních prostor a skladu, kde nám na velkém stole model v dílech ukázali. To je důležité, že člověk si vše může osahat a zkouknout ostřížím zrakem, kde by našel nějaké ty nedostatky a to včetně všetečných otázek na tělo k jednotlivým konstrukčním provedením daného modelu směrem k výrobci. Na vše nám bylo velmi ochotně odpovězeno a tak jsme se hned dohodli, že si dva větroně objednáme. Volba samozřejmě padla na provedení de-luxe, kdy v tomto provedení je již vše , natahány kabely pro serva v křídlech opatřenými u kořene křídla a trupu s napájenými kabely. V křídlech jsou již provedené šachty pro serva a k nim vyúsťují jednotlivé kabely pro připojení serv. Dále je instalován zatahovací podvozek, ostruhové kolečko, nalepená kabina na rámu včetně větracího okénka, které slouží k přístupu k maketovému zavírání kabiny, tak jako u skutečného větroně. V trupu je taktéž již provedena veškerá kabeláž k servu VOP a od z křídel k přijímači, taktéž je trup vybaven i vlekacím háčkem. V tomto provedení je motel připraven k osazení veškerým vybavením. K modelu je dodáváno i drobné příslušenství včetně instalačního návodu. Do dvou týdnů jsme již vezli dvě rozměrné papírové krabice v autě domů. Doma po rozbalení krabice jsem začal studovat a rozmýšlet jak vyřeším upevnění serv do křídel. Výrobce doporučuje zakoupit k tomuto plastové držáky serv, ale to vzhledem k tomu, že v křídlech je šest serv by přišlo dosti draho, tak jsem to vyřešil po svém. Našel jsem doma víčko od spreje barev, které naprosto dokonale pasovalo do vyhotovených šachet pro serva. Toto víčko jsem použil jako kopyto a vyhotovil jsem negativní formu pro výrobu mističek , které přijdou zalepit do těchto šachet a tím dojde ke spojení a uzavření horního potahu se spodním a také dojede k pevnostnímu uzavření kontinua narušeného průběhu dolního potahu šachtou. Po vyrobení laminátové mističky jsem tuto zasunul do šachty v křídle obkreslil a přesně dobrousil tak, aby hrana mističky kopírovala tvar profilu. Do boční stěny mističky jsem vybrousil oválnou díru pro kablík serva. Tímto způsobem jsem vyvložkoval všechny šachty v křídle. Jednotlivé vložky jsem lepil epoxidem a to vždy tak aby byla hlavně přilepena hrana potahu křídla a spodní plocha vložky. Před vlepením vložky bylo nutno tuto opatřit bočním otvorem pro protažení kabelu k servu. |
|
Úchyty serv v křídlech Další problém vyvstal jak přichytit servo to šachty s vložkou. Výrobce pro uchycení serv brzdících šťítů dodává jako příslušenství vložky s drážkami pro patky serva. Toto mne inspirovalo a tudíž jsem postupoval dle nápadu výrobce. Není zapotřebí vymýšlet něco nového, když toto již bylo vymyšleno. Ze zásob jsem vytáhl Rohacel, velmi kompaktní pěna pro výrobu ultralehkých letadel, a z této jsem pro jednotlivá serva vyrobil kameny do kterých následně přijdou serva zasunout a uchytit. Takto vyrobené kameny byly společně se servem vloženy do šachty a kameny byly ke stěnám šachet. Po zavadnutí lepidla byly serva opatrně vyjmuta , z důvodu toho, aby nedošlo k náhodnému přilepení serva k vložce šachty. Po provedení těchto kroků vyvstal další problém jakým způsobem servo pojistit ke kamenům ve kterých je servo zasunuto. K tomuto jsem vysoustružil vložky z duralu, které jsou uvnitř opatřeny závitem M2. Do kamenů u patek serva je následně vyvrtána dírka pro tyto sloupky a tyto jsou následně do těchto otvorů zalepeny. Přes servo je položen pásek kterým je servo přichyceno ke kamenům. Tento příchytný pásek musí být stejně vysoký jako horní hrana laminátové vložky respektive jako hrana spodního potahu křídla. Tento pásek se nalepí na vnitřní stranu krytky serva a tato se společně s páskem přišroubuje do duralových vložek pomocí šroubu M2. Po ustavení serv do křídel je nutno udělat jednotlivá táhla k ovládacím prvkům modelu, křidélka, vztlakové klapky střed, vztlakové klapky kořen a brzdící štíty. Táhla jsem vyrobil z ocelového drátu opatřeného závitem M2 na každé straně táhla. Koncovky jsem použil kovové s dříkem 2mm. Ovládací prvky modelu jsou opatřeny zalepenou namačkávací maticí M3 z duralu a do této je našroubován čep z mosazi z e dvou stran ofrézovaný tak, aby šla nasadit kovová vidlička. Toto spojení je velmi efektní a pevné. Celek se schová pod krytku otvoru serva. |
|
Na článku se bude průběžně pokračovat a doplní se i foto. |